Fejeton

Návod na fejeton Fejetony

Návod na fejeton

-

trocha teorie

Fejeton je novinářský žánr publicistického rázu, který vtipně, zajímavě a neotřele zpracovává aktuální témata všedního života. Fejeton je v novinách uveřejňován pod čarou.

Vznikl kolem roku 1800 ve Francii. Proslulými fejetonisty byli například T. Gautier, Ch. Saint-Beuve, H. Heine a u nás Jan Neruda a Karel Čapek.

Cílem fejetonisty je pobavit čtenáře, zároveň humorem a ironií kritizovat veřejné nešvary. Fejeton staví především na novém úhlu pohledu na běžné věci a na nápaditosti. Důležité jsou tvůrčí schopnosti autora. Neotřelost je i podmínkou jazykového ztvárnění. Fejeton si s jazykem hraje, využívá nadsázky, ironie, obraznosti, nespisovných slov. To znamená, že využívá jazyk ve všech jeho polohách.

Fejeton (z franc. feuilleton respektive feuille [fœj] = lístek), či též poznámka pod čarou, u nás tzv. podčárník, je specifický publicistický žánr, obvykle používaný v tisku jako protějšek k hlavním článkům. Vtipně zpracovává zdánlivě nevýznamné, ale zajímavé téma a ukazuje všední věci v novém světle, přičemž je autor hodně subjektivní a vychází z vlastních zážitků.

Pojem fejeton je žánrovým označením pro nový literárně publicistický útvar, který vznikl a rozvinul se na místě novinových fejetonů jako méně rozsáhlý článek, či spíše krátký komentář typický silným subjektivním nádechem a lehkou stylistickou formou, zaměřený na aktuální společenské nebo kulturní téma, často o několika volně spojených tématech. Napsán je lehkým zábavným slohem, mnohdy satiricky komentující či ironizující trefně vybrané dobové události. Častá je nadsázka, humorné postřehy nebo hyperbola. Typický humor obsahuje i užívání prostředků komiky, jazykové hry a hry se slovy či užití knižních tvarů. Autor se většinou soustředí na jeden fakt, využívá sarkasmu, fejeton by měl být gradován do pointy a obsahovat nové, nečekané pohledy na věc a vést čtenáře k zamyšlení nad tématem (proto často obsahuje nezodpovězené otázky).

V západních zemích se dnes názvu fejeton používá pro celou třeba mnohostránkovou přílohu periodika, nebo kulturní a společenskou část, která přináší mimo zpráv především krátké literární žánry, jako beletristické příspěvky, recenze, větší kritiky uměleckých děl aktuální úvahy, eseje či krátká vědecká pojednání, nebo cestopisné stati.